Uvítání, Stanislav Štech

Konference Heritage schools and Diaspora, Senát PČR, Praha, 3. 8. 2015

Prof. PhDr. Stanislav Štech, CSc., náměstek člena vlády MŠMT ČR

Vážený pane první místopředsedo, vážení senátoři, vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi, abych trochu zneužil toho času, který se tady ušetřil, ale opravdu jen malinko, nemám žádný referát nebo vystoupení, ale chtěl bych přece jenom říct pár slov kromě onoho uvítání.

Samozřejmě jménem paní ministryně Valachové chci pozdravit Vaši konferenci a taky Vás na ní za ministerstvo školství přivítat.

Život mimo svou vlast vyvolává vždy otázku vztahu k zemi svého původu, k zemi předků. Je to navíc otázka, která apeluje na obě strany — jak na jedince žijící v diaspoře, tak na zemi původu — a odpověď na tuto otázku není podle mého soudu vůbec triviální. Lidé vzdálení své zemi původu stojí před otázkou identitní, tedy ono „Kdo vlastně jsem?“ zahrnuje nutně nejen celý vlastní životopis, ale i životopis rodičů a prarodičů. Šířeji pak identifikace s kulturou a historií země, v níž se narodili, nebo naopak popření teto vazby, významně ovlivňují kvalitu života člověka. Takové ztotožnění se představuje kořeny, které se stávají oporou pro jednání. Lidé pyšní na kulturu své vlasti se snaží upozorňovat na ni, zhodnocovat ji ve svém profesním i mimoprofesním životě a být pro ni oněmi pověstnými malými ambasadory.

Jednou ze slabin každé diaspory je ovšem její rozptýlenost. Nějaká podoba institucionalizace, ať už jsou to spolky, centra a samozřejmě také školy, o kterých se bude mluvit zejména zítra na konferenci na ministerstvu zahraničních věcí, je vždycky zárukou stability, kontinuity a efektivnějšího uplatnění a prosazení kultury země původu. Proto má tak velký význam vzdělávání a škola. Všimněme si, jak důležitá je opora právě v podobě formální instituce. Ukazuje se, že idea individuálního či domácího vzdělávaní zde evidentně naráží na své limity, které si doma někteří vůbec neuvědomují. Školy v zahraničí tak chápu jako jakési zvětšovací sklo nebo lupu, která nám umožňuje vidět klíčový kulturní a socializační význam vzdělávání.

Řekl jsem, že ten vztah k zemi původu je oboustranný a že zde existuje nesporně legitimní apel i na Českou republiku a její instituce, aby své malé ambasadory podpořila. Za ministerstvo školství mohu říci, že vláda České republiky, jak již bylo zmíněno, 13. května 2015 svým usnesením schválila pokračování programu podpory českého kulturního dědictví v zahraničí na léta 2016 až 2020. Součástí krajanského vzdělávacího programu v gesci ministerstva školství je tedy i nadále podpora výuky českého jazyka a reálií formou peněžních darů. Vláda sice navýšila rozpočet ministerstva školství o 10 milionů celkem na všechny realizované aktivity — to je na vysílání učitelů ke krajanským komunitám v zahraničí, na vysílání lektorů českého jazyka a literatury na zahraniční vzdělávací instituce i na ono zmíněné poskytování peněžních darů. Ten rozpočet pro ono období činí ročně asi 47,5 milionů korun, byť finální navýšení rozpočtu je nižší o 8 milionů korun, než jsme požadovali. Přesto to navýšení umožní v budoucnu vyhovět žádostem o podporu většímu počtu spolků realizujících pravidelnou výuku českého jazyka a reálii než dosud. Hlavně že kape, aspoň když už to není tak, jak bychom potřebovali.

Vážené dámy, vážení pánové, je pro nás velkým závazkem napomoci udržovaní a rozmnožování onoho dědictví, o kterém se mluví v názvu konference. Přeji Vám proto v této činnosti neutuchající elán a vstřícné lidi kolem.

Děkuji Vám za pozornost.

 

 

 

Titulní stránka